Čeština – Mluvnice

Administrativní styl a jeho útvary

– jednací styl zaměřený na sdělení faktů a ovlivnění adresáta forma: většinou psaná, „formální“ znaky: schematičnost, stereotypnost, přesné údaje, anonymita autora i adresáta,

Aktualizace

užití neobvyklého, nového výrazu k upoutání čtenáře a oživení textu – způsoby aktualizace:▫ ve spisovném textu se užívají výrazy z jiné stylové roviny (např. hovorové – tatrováci, lidové frazeologické obraty, výrazy knižní, zastaralé),

Aktuální členění výpovědi. Pořádek slov

Každá věta souvislé promluvy navazuje na větu předcházející nebo na situac, o níž se mluví

Český jazyk: Mluvnice

Psaní mně mě: Slova : zapomněl ,opomněl, připomněl, pomněnka, domněnka jsou od slova Pomni!!!! Např. zapomněl = pomni, rozuměl = rozumí.

Dialog, diskuse, kritika a polemika

DIALOG: -střídaní řečí dvou i více osob,nová replika se uvádí na novém řádku,zvýrazňuje se někdy pomlčkou.-témata se vyvíjí,mění,střídání témat -forma otázek a odpovědí(podnět

Indoevropské jazyky 

– jazyková indoevropská rodina, skupina jazyků, které se společně vyvíjely v Indii a přilehlých oblastech

Informatika, informační prameny, knihovny…

Informatika, informační prameny, knihovny… – informace a jejich získávání
Informace = v širším smyslu slova se rozumí zpráva,

Imperfektum

Se tvoří příponami: 1.os sg/pl.- achЪ, achomЪ 2os.sg/pl- aše, ašete, 3os.sg/pl- aše, achϱ A) Připínají se bezprostředně k infinitivnímu základu, pokud je zakončen na –a-

Jazyk spisovný a útvary nespisovné

– národní jazyk – 1 ze základních znaků národa, historický jev- vyvíjí se společně s vývojem společnosti a lidské činnosti, výraz národní jednoty

Jazyk spisovný a útvary nespisovné

Spisovná sl. zásoba: – slohově nezabarvená – slohově zabarvená
1) hovorová: v neof. mluvených nebo psaných projevech

Jazyková kultura

– úkolem jazykovědy – poznávání jazykové normy, její popis a kodifikace Jazyková norma – kolektivní, ustálené, závazné užívání jazyka v duchu jeho systému – se pomalu mění a vyvíjí a) norma výslovnostní (ortoepická) b) norma pravopisná (ortografická)

Jazykověda a její disciplíny, přehled vývoje naší jazykovědy

– jazykověda = lingvistika – věda o jazyce a jeho užívání
• hláskosloví – nauka o hláskách, o zvukové stránce jazy

Jazyky slovanské

-Společné rysy v mluvnické stavbě,slovní zásobě,ale i rozdíly(samostatný vývoj) -společný základ:praslovanština(2000př.n.l)-asi v oblasti mezi Odrou a Dněprem,nedochovala se. znaky:

Kaligramy (1918):

Kaligramy (1918): kubofuturistické – text spojen s grafickým uspořádáním v optický celek – chtěl sloučit poezii s malířstvím – př. báseň ve tvaru Eiffelovy věže,

Knižní jazykové prostředky  

– užívají se jen v literatuře, mají charakter intelektuálské mluvy, pociťují se však jako zastaralá – např. líce, …
Archaismy: – slova zastaralá, užívají se v umělecké literatuře k dokreslení dobové

Komunikace – základní pojmy

– lat. Communicare, communem redere – oznámit, sdělovat, spojovat – komunikace – proces dorozumívání; společenský styk s cílem výměny myšlenek mezi účastníky komunikace (komunikanty)

Kondicionál

-je slovesný způsob podmiňovací;slovesný tvar vyjadřující děj hodnocený mluvčím jako nejistý nebo podmíněný např. prišel bim(ma to byt napsany stsl.)=přišel bych

Konjugace – časování sloves

– sloveso má nejvíce různých tvarů (kolem 200, spolu s vidovými obměnami kolem 400)
– je významovým centrem české věty Slovesné tvary: – jednoduché (syntetické): zpívám, čti…

Kontrakce samohlásek

Počátek 10. Stol. (např. čeština) Nejvíce v češtiněskoro vše staženo, ale výjimky u dublet u zájme

Kritika:  

– úvaha, která především hodnotí, posuzuje – cíl: zjistit klady a nedostatky posuzovaného jevu, najít cestu k nápravě – požadavky: objektivní posouzení skutečnosti, věcnost, pravdivost, ohled na obecný zájem

Lexikologie

– nauka o slovní zásobě – v rámci lexikologie rozlišujeme ještě řadu dalších subdisciplin – etymologie (o původu slov), onomastika (o vlastních jménech), lexikografie (o sestavování slovníků

Lexikografie a typy slovníků

– lexikografie – jazykovědná disciplina, která se zabývá teorií, metodami i sestavováním slovníků
– heslo (heslové slovo): a) definice, synonymum, opis

Mluvnické kategorie jmen a sloves

Substantiva, adjektiva: pád, číslo, rod, vzor – slovesa: mluvnická osoba, číslo, způsob, čas, slovesný vid a rod, třída, vzor

Nauka o slovní zásobě

– jedna z disciplín češtiny, zabývá se bohatostí slovní zásoby a slovní zásobou jako takovou – slovní zásoba se skládá z okrajové části a jádra slovní zásoby = založeno na vzdělání, věku, koníčcích, přátelích

Norma a kodifikace

-Norma: je soubor závazných pravidel, uznávaných zvyklostí; např. společenské
normy (oblékání, chování, společenského chování, zdravení…),

Novočeský pravopis

– zavedl Jan Gebauer – 1902 Pravidla hledící k českému pravopisu a tvarosloví s abecedním seznamem slov a tvarů – od 1957 2 verze – školní a akademická (nakladatelství Academia)

Participia

1) Participium perfecti activi (l-ové) se tvoří příponami –lЪ, -la, -lo pro sg., -li, -ly, -la pro pl. a – la, -lě, -lě pro dua., které s připínají k infinitivnímu kmeni, např.

Pluralia tantum (jen tvar množného čísla)

– jména pomnožná: nůžky, hodinky, dveře, Velikonoce, Tatry, Výškovice Pád – vyjadřuje různé vztahy k jiným slovům ve větě: 1) nominativ 2) genitiv 3) dativ 4) akusativ 5) vokativ 6) lokál 7) instrumentál

Podmět (subjekt)

– mluvnicky nezávislý, o němž se přísudkem něco tvrdí – je činitelem děje (Referent napíše fakturu), nositelem vlastnosti (Hodnota investice kolísá.), v pasivních konstrukcích má význam objektu děje/patiens

Podstatná jména

– konkrétní – abstraktní – obecná – vlastní (pro jedinečný, určitý jev) vzory: maskulina – životná – pán, muž, předseda, soudce, neživotná – hrad, stroj feminina – žena, růže, píseň,kost

Podstatná jména – druhy:

a) konkrétní (pes, dům) b) abstraktní (mladost, chudoba, vztah)
a) obecná (dívka, pes, město) b) vlastní (Afrika, Praha, Česko)

Popis

– útvar slohového postupu popisného – obsahuje sled informací; vystihuje části předmětu, jejich vzájemné vztahy – předmět popisu: osoba, zvíře, věc, činnost, přírodní jev druhy popisu

Popis a charakteristika

1)Popis: -slohový útvar, ve kterém popisujeme tvory, věci, různé činnosti a přírodní děje
-úkolem popisu je vystihnout jednotlivé části popisovaného objektu, jejich vlastnosti a vzájemné vztahy.

Pragmatika – princip kooperace

4 typy maxim (pravidlo chování, jednání resp. myšlení):
1) maxima kvantity 2) maxima kvality 3) maxima relevance 4) maxima způsobu

Principy českého pravopisu

1) fonologický – každé české hlásce odpovídá zpravidla 1 písmeno (vs spřežka ch) a naopak
1 písmenu 1 hláska

Přejímání slov z cizích jazyku

Slova cizího původu jsou: (cizí původ si už neuvědomujeme) škola, vino, jablko, závoj a (zachovala si původní ráz)

Předmět-objekt

Rozvíjející větný člen – doplňuje sloveso, je nutným významovým doplněním slovesa

Přídavná jmena

Ohebná slova, která mají svůj rod, číslo, pád, podle podstatného jména u nich

Příslovce

Neohebná slova vyjadřují: místo: kde?,kam?,odkud?,kudy? čas: kdy?,odkdy?,dokdy?,jak dlouho.

Přísudek (predikát)

– závislý člen predikační dvojice: něco vypovídá o podmětu – základ věty – vyjádřen určitým tvarem slovesa (VF) a jen zřídka citoslovcem (Matka prásk do stolu a bylo ticho.), infinitivem (Petr ne a ne odejít.)

Publicistický styl

-Obsahuje:komentář,úvodník,interwiev,glosu,recenzi,kritiku,polemiku,debatu.-přináší nejen informace,ale také analýzu,hodnocení autora. -je nutné dodržovat spisovný jazyk a jazykovou kultivovanost.

Referát:

– informuje o aktuálním dění, o průběhu jednání, akce, sportovní akce atd.- podrobnější zpráva – informuje, hodnotí, přesvědčuje, získává, informuje – jazyk: běžně známé výrazy, hodnotící výrazy

Rozvíjející větné členy : Přívlastek , Předmět, Příslovečné určení

Přívlastek – Tvoří dvojici s podstatným jménem bývá vyjádřen přídavným jménem,zájmenem a číslovkou.

Skládaní slov

Spojování dvou nebo více slov v jedno slovo (nový + věk = novověk). Složenina je významově přesnější.

Skloňovaní podstatných jmen

Maskulina životná: 1) bez koncovky: kmen zakončen souhláskou a) tvrdou/obojetnou, 2.sg. -a = tvrdé skloňování, vzor pán,

Skloňování podstatných jmen (Substantivní)

Maskulina – Maskulina životná: 1) bez koncovky: kmen zakončen souhláskou
a) tvrdou/obojetnou, 2.sg. -a = tvrdé skloňování, vzor pán,

Slohové postupy a slohové útvary  

Sloupek:

– vtipná časová úvaha v jednom sloupci; vytříbený styl, kurzíva, na 1. straně novin
– původně ve 20.a 30. letech v Lidových novinách (Čapek, Poláček, Bass)

Slova mnohoznačná, homonyma, synonyma, antonyma

▫ jednoznačná – zelený, mládež, termíny – skalpel, kyslík, vlastní jména – Praha, citoslovce – mňau ▫ mnohoznačná – většina slov má význam: a) primární (základní) – oko (orgán), kohoutek (malý kohout)

Slovesa

Určujeme u nich: osobu, číslo, čas, způsob, rod, třídu, vzor a vid. Osoba: já, ty ,on, ona, ono Jednotná os. my, vy ,oni ,ony ,ona Množná os číslo: jednotné, množné čas: minulý ,přítomný , budoucí způsob

Slovní druhy a principy jejich třídění

3 kritéria třídění: 1) sémantické hledisko – věcný význam slova a) slova plnovýznamová – význam věcný i gramati

Slovní druhy a principy jejich třídění

Pád: 1. nominativ – kdo? co? 2. genitiv – koho? čeho? čí? 3. dativ – komu? čemu?
4. akuzativ – koho? co? 5. vokativ – oslovení

Slovní přízvuk, zvuková podoba věty

Slovní přízvuk, zvuková podoba věty.Slabika – přízvučná (akcentovaná) – vyslovena větší silou – nepřízvučná

Slovní zásoba a její rozvrstvení

Slovní zásobu zkoumá lexikologie – jádro slovní zásoby jsou termíny, kterými nazýváme ty nejběžnější stavy. Aktivně ji ovládá

Slovníky

• překladové – překládají slovo z jednoho jazyka do druhého • výkladové – vysvětlují obsah slova
• jazykové – informace o významu a užívání slov (Slovník spisovné češtiny)

Slovníky

→ překladové – slova překládají z jazyka do jazyka, většinou dvoujazyčné

Slovotvorný základ

Část slova bez koncovky, kterou převzalo slovo odvozené od slova základového (hlasatel – hlásat) ´ i odvozená slova mohou být

Slovesné tvary

a) infinitiv – slovníková forma slovesa b) přechodníky – 3 tvary (sg. – m., f.+n.; pl. – všechny rody)

Spojovaní slov v sousloví

Sousloví jsou ustálená sdružená pojmenování, mající význam slova jednoho. Pořádek slov v sousloví bývá pevně stanoven

Synonyma, homonyma, antonyma

Homonyma – slova stejné podoby (mluvené nebo psané), ale vyjadřují různé skutečností

Slova mnohoznačná, homonyma, synonyma, antonyma

Jednoznačná – zelený, mládež, termíny – skalpel, kyslík, vlastní jména – Praha, citoslovce – mňau Mnohoznačná – většina slov má význam: a) primární (základní)

Slovesné tvary a mluvnické kategorie sloves  

Slovní přízvuk-akcent

Zzesílení hlasu na některé slabice- v češtině pevný; hlavní na 1. slabice (škola), vedlejší na dalších lichých slabikách (nevýhodný)

Souřadné spojování vět a větných členů

– souvětí = spojení dvou i více vět ve vyšší větný, významově gramatický celek, vyjadřuje složitější myšlenku nebo více myšlenek (počet vět poznáme podle počtu přísudků

Soustava českých hlásek:

b) souhlásky (konsonanty): 25 (b, c, č, d, ď, f, g, h, ch, j, k, l, m, n, ň, p, r, ř, s, š, t, ť, v, z, ž; v přejat. slovech q, x, w)- podle činnosti hlasivek se souhlásky dělí na znělé a neznělé (samohlásky jsou znělé)

Souvětí:  

Souvětí

• souvětí = spojení dvou i více vět ve vyšší větný, významově gramatický celek, vyjadřuje složitější myšlenku nebo více myšlenek (počet vět poznáme podle počtu přísudků ve větách dvojčlenných,

Stavba souvětí

Když odešel do vyhnanství, musel se J. A. Komenský přizpůsobovat cizímu prostředí, a proto začal psát latinsky,

Styl:

– řečnický, rétorický – mnoho metafor, ozdob – oslava rodného kraje- bojovná poezie

Věta složená, souvětí

– věta, do jejíž struktury je zapojena další věta nebo věty ve funkci větného členu, tzn. že některým jejím větným členem je věta vedlejší

Větné členy a polovětné konstrukce

1. holé: nezávisí na nich jiný větný člen, mohou být jednoslovné nebo víceslovné (složený slovesný tvar přísudkový – četl jsem, budu číst, byl bych četl, je čten;

Výslovnost

3. Písmeno ä se vyslovuje jako široké e (mezi a a e) nebo také jako obyčejné e.
4. Českým skupinám bě, pě, mě, vě odpovídají slovenské skupiny be, pe, me, ve.

Význam slova a jeho složky

slovo = skupina hlásek (někdy jen jediná) tvořící ustálený celek a mající svůj ustálený význam; jednotka slovní zásoby (lexikální jednotka, lexém), v každém slově se spojuje stránka zvuková a významová

Význam slov, slova mnohoznačná

1) Slovo = skupina hlásek (někdy jen jediná), tvořící ustálený celek a mající svůj vlastní význam = jednotka slovní zásoby (lexikální jednotka, lexém) – v každém slově se spojuje stránka významová a zvuková

Tragédie

– znaky: 1. navazuje na mytologii2. konflikt se silnějšími (osud, bohové, společenské zákony – vládcové), končí tragicky (hrdina umírá, ale morálně vítězí)

Tvarosloví (morfologie)

– nauka o tvarech slov (jmen a sloves) – tvar slova: kmen + koncovka
– tvary vyjadřují větné vztahy a gramatické kategorie /mluvnické významy (pád, číslo…)

Tvoření slov v čestině

– slovní zásoba je dána vývojem společnosti, některé jevy a předměty zanikají, nové vznikají, celkově slov přibývá

Tvoření slov v češtině  

Vývoj písma (5000let)

– 4 druhy v historickém vývoji člověka 1) obrázkové (piktogramy) – obrázek vyjadřoval celou větu, myšlenku (např. člověk se zvířetem); Sumerové (nejprve obrázky, pak klínové písmo), Inkové, stylizované obrázky předmětů

Vývoj slovní zásoby

1) do 14. století – pronikání křesťanství na naše území (9. stol.) – latina (západoevropský mezinárodní kulturní jazyk té doby) a staroslověnština (1. slovanský spisovný jazyk,

Význam slova a jeho složky

• slovo = skupina hlásek (někdy jen jediná) tvořící ustálený celek a mající svůj ustálený význam; jednotka slovní zásoby (lexikální jednotka, lexém), v každém slově se spojuje stránka zvuková a významová

Znalost a užívání terminologie … 

příslušného oboru je pro autora závazná, časté opakování termínů se nepovažuje za nedostatek, synonymie v terminologii není žádoucí!